Příběh běžce - Michaela Mifaňuková: Jak jsem se z pouhé podpory přítele stala 3. Lesů paní

Míšo, jak se cítíš jako Lesů paní? Co to pro tebe znamená?

Jsem většinou sběratelkou čtvrtých míst, takže jsem konečně prolomila tu hradbu a umístila jsem se. Ten pocit je nesmírně příjemný – slzy, smích, prostě vnitřně krásný pocit, z něhož pak čerpám energii několik dalších měsíců. Moje děti jsou pro mě největším hnacím motorem. Když mi dcera řekne: „Maminko, jsem na tebe pyšná, jsi skvělá,” v tom okamžiku se čas zastaví, a je to nejkrásnější, co můžete slyšet.

Vzpomeneš si na své první seznámení s Běhej lesy, kdy a kde to bylo? Kdo tě k tomu přivedl?

První závody, kterých jsem se zúčastnila, proběhly v roce 2022 a byly to Velká Fatra na Slovensku a Boletice na Šumavě. K nim mě přivedl přítel, který běhá za tým Dr. Max.

Kolik startů na Běhej lesy za svou "kariéru" máš na svém kontě? 

Za roky 2022 a 2023 mám, pokud se nepletu, 15 závodů.

Jaký okamžik nebo moment tě přesvědčil, že budeš usilovat o titul Lesů paní? Kdy nastal? 

Běhej lesy jsem si šla prostě jen tak zkusit, spíše jen abych podpořila přítele. Líbilo se mi, že budeme trávit čas spolu na různých krásných místech republiky. Jsem spíše vytrvalec na dlouhé tratě, takže mě vůbec nenapadlo, že bych mohla usilovat o takový titul. Ani jsem nesledovala průběžné výsledky. To přišlo až v momentě, kdy mi někdo z našeho týmu řekl: „Hele, jsi třetí, co?” To bylo asi po čtyřech závodech. Tehdy jsem si ale říkala, že jsme teprve v půlce a cokoliv se může změnit. Těšilo mě to, ale vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Až při posledním závodu v Lednici jsem si řekla: „Běž tak, jak to umíš nejlépe, a když zaběhneš to svoje, udržíš si třetí místo.”

Co ti sezona Běhej lesy 2023 dala? Co vzala? Stálo to za to?

Běhej lesy mi přineslo spoustu nových přátel, radostných chvil, úsměvů a zkušeností. Zažila jsem krásné a nezapomenutelné okamžiky a prozkoumala nová místa. Sezona mi vzala čas víkendů na jiné aktivity, ale nelituji, protože to opravdu stálo za to. Navíc většinou běhám s rodinou, což nám umožňuje strávit společně krásný a aktivní čas. Jsem nadšená, že se do běhání zapojily i moje děti.

Koho jsi potkala díky Běhej lesy?

Potkala jsem spoustu fajn lidí, kteří sdílejí stejné nadšení pro sport a běhání. Vážím si těchto nových přátelství, která vznikla kolem Dr. Maxe, a zejména skvělých lidí, se kterými jsem běžela Týmovku na Vysočině. Děkuji jim, že mě přijali do týmu a že jsem se s nimi mohla zúčastnit této štafety. Byl to opravdu silný emotivní zážitek, který nám zůstane v srdci. Tato společná aktivita nás sblížila a spojila. Myslím si, že způsob, jakým jsme si po celou sezónu fandili, drželi se vzájemně, a podporovali se, je nádherný. Vytvořili jsme si skupinový chat, stále si píšeme o tom, kdo kde byl a jak se má, a navštěvujeme se. I když jsme každý z jiné části republiky, věřím, že tato přátelství budou pokračovat i nadále.

Jaký závod se ti nejvíc líbil? A proč? 

Mojí srdcovkou byla Bílá, mé domácí prostředí, které mě hnalo dopředu s cílem dobře zaběhnout. Nejkrásnější a nejsilnější zážitky však pro mě přinesla Týmovka, kde jsme fungovali jako tým a společně doběhli pro krásné 7. místo. Během této události jsme se strašně nasmáli, ale zároveň jsme všichni běželi s odpovědností vůči týmu.

Kde se ti nejlíp běželo? Jaké místo jsi díky seriálu Běhej lesy navštívil poprvé?

Poprvé jsem byla na Klínovci, v Brdech a na Karlštejně. Nejlépe se mi běžela krátká trasa TV NOVA v Bílé, Boleticích a na Klínovci - prostě ty horské závody, to jsem ve svém živlu. 

A co si říkáš v průběhu závodu? Na co myslíš? Trpíš? Kocháš se, přemýšlíš?

Během závodu se plně soustředím na běh a na sebe. Zaměřuji se na své tělo, koriguji běh, zrychluji, zpomaluji – prostě naslouchám tělu. Myslím na své dýchání, pozoruji trasu, vnímám lidi kolem sebe a snažím se najít někoho s podobným tempem. Většinou to pro mě není utrpením. 

Kolik km týdně naběháš? Jak vypadá tvůj tréninkový plán? 

Zhruba čtyřikrát týdně se věnuji běhání a pravidelně chodím na Lysou horu v Beskydech se svým psem, který určuje tempo, je to šílenec. Do práce každý den dojíždím na kole, celkem 36 km, a po práci si obvykle ještě užiju okružní jízdu o délce 30-50 km. Měsíčně najedu přibližně 1000 km, a to až do listopadu, dokud není zima. Mezitím 2x týdně navštěvuji jumpy, a v zimě se více věnuji posilování v tělocvičně. Kromě toho 2x týdně absolvuji rovinkové běhy kolem domu 10-15 km. Občas si také udělám delší vyběhnutí nebo chůzi v rozsahu 40-50 km. Většinou není dne, kdy bych z toho něco neabsolvovala, občas praktikuji i tzv. 3v1 – jedu do práce a z práce na kole, odpoledne běžím na Lysou a následně jdu na jumpy. Zároveň se účastním závodů asi jednou za 14 dní, ať nevypadnu z rytmu. 

Prozradíš nám svoje cíle pro sezonu 2024? Uvidíme se?

Mým hlavním cílem je zdraví. Na Běhej lesy se určitě uvidíme, ráda bych si vyzkoušela nějakou delší trasu, abych měla nové cíle. Rovněž plánujeme znovu absolvovat Týmovku.

Co bys vzkázala ostatním, proč by měli usilovat o titul Lesů pán/Lesů paní?

Za sebe chci říci, že běhám, protože mě to baví. Běhání pro mě představuje radost z pohybu, naplňuje mě, dělá mě šťastnou a funguje pro mě jako druh relaxace a vyčištění hlavy.  Není nutné běhat  pro nějaké velké cíle a tituly. Běhání s nutností být první může být psychicky stresující a omezující. Není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A když náhodou se ten stupínek  povede, a vy stojíte na pódiu, važte si toho, važte si svého těla, že to takovým způsobem zvládlo, těšte se z toho, čerpejte energii, usmívejte se a buďte na sebe hrdí.