Příběh běžce: Marie (*1955) - Nikdy není pozdě začít!

Marie, jaká byla vaše životní cesta k běhání? Kdy se stalo nedílnou součástí vašeho života? 

V dětství jsem se systematicky žádnému sportu nevěnovala. Dokonce jsem sportování neměla ráda a ani rodiče mě k němu nevedli. Můj úplně první běh zaznamenaný v tréninkovém deníčku má datum 1.7.2016, a i to vzniklo zcela neplánovaně a náhodou! Vydaly jsme se tehdy běhat se skupinkou kolegyň ze zaměstnání. U pravidelného běhu jsem však zůstala, byť nejstarší, jako jediná. Před tímto datem jsem nikdy neběhala, nepočítám-li trochu povinného běhání ve škole. K dnešnímu dni mám naběháno 11 000 kilometrů.

Na závod Běhej lesy jste poprvé vyběhla v roce 2018, co vás k tomu vedlo?

Začínala jsem účastí na kratších městských závodech, ale lákalo mě zkusit i něco jiného - mimo město, v terénu, s adekvátní porcí kopečků a seběhů. A přesně to splňuje seriál Běhej lesy! Díky němu jsem se podívala do lokalit mně doposud neznámých a letos se chystám dokonce i na Slovensko. O to více jsem zalitovala, že skončil Slavkovský les, který byl podle mě snad nejkrásnější lokalitou celé série. Ale na druhou stranu oceňuji, že přibyl štafetový závod na Vysočině!

S kým se vydáváte na závody, kdo vám fandí?

Většinu závodů v posledních letech běhám se svým týmem. Fandíme si navzájem, podporujeme se, pomáháme si a těšíme se z úspěchů každé z nás. Také letošní Běhej lesy Brdy jsme běžely společně, část z nás na trase 12 km, zbytek na trati 22 km, a všechny velmi úspěšně. Pokud jde o mou rodinu, k běhání jsem přivedla i svou dceru, která běhá pravidelně, ovšem mnohem lépe a rychleji než já.

Jaké emoce u vás převažují při závodě a v cíli? Líbí se vám atmosféra závodu?

Závodím ráda, velice mne motivuje v tréninku, mám-li před sebou konkrétní cíl. Před závodem si atmosféru málokdy užívám, obvykle mě provází nervozita a stres, které pominou, jakmile vyrazíme a nastavím si své tempo, které mi momentálně vyhovuje. Mám raději menší, regionální závody s přátelskou a téměř rodinnou atmosférou, vždy však uvítám, když neběžím úplně sama, ale jsou kolem mne i další běžci. Ráda také závody střídám, vždy poznám něco nového, co mě obohatí.

Letos jste se do Brd po roce vrátila. Co vás k tomu vedlo?

Na letošní závod Běhej lesy Brdy jsme přijely společně s týmem a závod odběhly v rámci našeho pravidelného jarního běžeckého kempu. Pro tři z nás, které běžely i v loňském roce, bylo výzvou, zda se nám podaří překonat loňské časy. A podařilo!

Běháte tedy na čas? Co je cílem, kdy si řeknete, že jste spokojená?

V posledních letech běžím v závodech sice naplno, ale nikdy ne nadoraz tj. běžím tak, abych se v cíli nezhroutila vyčerpáním a mohla si užít radost, že jsem v pořádku doběhla a závod zvládla. Pokud se mi podaří svůj výkon dokonce zlepšit, samozřejmě mě to potěší, ale můj cíl je nyní výhledově skromnější - co nejpomaleji se zhoršovat…

Jste skromná, přitom by vaše časy na 10 km i půlmaratonu mnozí jiní závodníci, i o desítky let mladší, mohli jen závidět… Jak vidíte vaše úspěchy vlastníma očima?

Na srovnatelný výkon s mladšími já musím vynaložit stále více a více úsilí, abych ostatním a zdatnějším běžkyním v jejich tempu stačila či alespoň mnoho nezaostávala. Na mých časech ze závodů má největší zásluhy má trenérka a celý tréninkový tým, s nímž pravidelně běhám. Jsme čistě ženský tým, různého věku i kondice, společně pravidelně trénujeme i závodíme. Naše trenérka má přesně tu správnou porci, jak pochopení a empatie, tak i podpory a motivace k výkonu.  

Nikdy není pozdě začít! Buď jako Marie a rozběhni se vstříc novým zážitkům. Lesní smečka Běhej lesy se těší, že tě přivítá do svých řad.

(*Tento příběh je anonymizován, děkujeme za pochopení!)