Chtěl jsem „jen“ udržet krok s nejstarším synem. Dnes běháme lesy celá rodina
Celý život jsem něco dobíhal. Několik let jako správný kluk míč na hřišti, později autobus, pak rodinné povinnosti. Právě ty mě doběhly, lépe řečeno šlapací kolo, které jsme pořídili nejstaršímu synovi Lukášovi. Když šlápnul do pedálů, tak jsem měl co dělat s ním udržet krok, co teprve když jsem s sebou měl ještě kočár s Tadeášem! A tak jsem se rozhodl s tím něco udělat.
(Chápejte Michal (otec), Lukáš (10), Tadeáš (7), Meda (3) a základní stavební kámen každého závodu Martina (maminka))
V mém okolí už tou dobou naštěstí bylo pár lidí, kteří běhali, a tak jsem se do toho pomalu také vnořil. Zpočátku jsem běhal pro pocit čisté hlavy, která při běhu dokázala na chvíli zpomalit a vyčistit se. Následně jsem díky běhu objevil úžasnou komunitu lidí, běžců, kteří dokážou dostat člověka do klidu, rozveselit ho a podpořit, i když se zrovna nedaří. Potkal jsem běžeckou skupinu, která si říká Šneci v běhu!
Právě členové této běžecké skupiny mě inspirovali krásnými fotkami, které zveřejňovali na sociálních sítích, a přivedli mě tak na myšlenku vydat se na seriál Běhej lesy. Navíc vidina výměny Kolínské roviny, kdy po vyběhnutí z domu musím zdolat nudné 4 km, abych se vůbec dostal do lesa, za pořádnou divočinu na Běhej lesy v podobě lesních a zpevněných cest od startu až do cíle, byla pohádkovou představou!
Nejstarší syn má na svém kontě zatím od roku 2019 třináct startů, stejně jako já. Tadeáš o jeden méně. Za všechno může naše první zastávka Běhej lesy na Karlštejně, kde se nám řekněme moc zalíbilo! Ten rok jsme volili závody v rozumné dojezdové vzdálenosti, v následujícím roce jsme chtěli objet celý seriál. Nakonec jsme zavítali do Lednice, Slavkovského lesa, Brd, na Karlštejn, Jizerskou i do Boletic, jen Bílá nám nevyšla kvůli nemoci naší smečky. Letos se chceme podívat k našim slovenským sousedům na jeden závod Behaj lesmi a příští rok zkusíme novinky - Týmovku i Klínovec, které se nám termínově nehodí letos. O plány (ani zábavu) tak není nouze!
Ale vraťme se na začátek roku 2019. Jak to vlastně celé začalo?
Kluci viděli běhat tátu a zatím pro ně jsem stále vzorem, takže běhají, protože běhám já. S Medou je to zatím složitější, jelikož chce medaili i odměnu, ale po startu už neudělá ani krok… Maminka nám v našem týmu hraje samo sebou jednu z nejdůležitějších rolí, protože bez supportu bychom si nemohli užívat naše sportovní výkony.
Běhej lesy s tříčlennou smečkou bereme jako celkovou možnost užít si víkend, většinou jedeme v pátek a domů se vracíme v neděli. Sobotní program startuje vždy dětskými závody a poté, co dětem zmizí táta na trati, při čekání tráví čas ve stáncích se soutěžemi a s dalším doprovodným programem. Proto jsme rádi, že je vždy připraveno něco, čím se děti zabaví.
Často se nás lidé ptají, jak to děláme, že zvládneme objet všechny závody Běhej lesy? Po nevydařených zkušenostech s řadou dovolených totiž máme seriál Běhej lesy místo nich. Ale jo, i tak je to občas náročné to skloubit…
A jaký je můj letošní cíl? Objet všechny naplánované závody! Jsem typ běžce, kterého prostě baví pohyb. A když se spojí se skvělou závodní atmosférou a stejně naladěnými lidmi, je to občas víc, než výsledky. Samo sebou chci být lepší než minule, ale často je to hlavně o tom na chvíli (psychicky) zastavit, vypnout a jen poklidně nasávat atmosféru. A o tu rozhodně na závodech Běhej lesy není nouze!
