Newsletter

Třinácterák Jiří Synek: Kvalita běžců se zvyšuje s popularitou obou seriálů

29.9.2022   
Foto

Srdcař Jiří Synek se letošní sezonu zúčastnil všech 13 závodů (8 závodů Běhej lesy a 5 závodů Behaj lesmi na Slovensku) a jako jeden z mála se tak může pyšnit pomyslným titulem třinácterák. Jak hodnotí nejen letošní sezonu a proč bys podle něj měl/a vyrazit na běh také za hranice?

Jaké jsou tvé pocity bezprostředně po sezóně? 

Velká radost a velká úleva, že jsem to zvládl. Když jsem vloni objel celé Slovensko a celé Čechy, řekl jsem si, že další rok do toho musím jít znovu, protože každý závod je jedinečný svojí lokalitou a stejně tak je jedinečný závodní atmosférou a souboji na trati. A chci se vidět se spoustou kamarádů, kteří běhají a jak nejlépe upevnit přátelství, než se pořádně pobít při závodě. Jenže přibyly další dvě slovenské zastávky a už to nebyla taková legrace. Pracuji o víkendech, takže na celou letošní sezonu padla celá roční dovolená. 

Věděl jsi, že budeme v letošní sezóně vyhlašovat ocenění za všech 13 absolvovaných závodů? Případně bylo dosažení titulu třinácteráka tvou motivací pro letošní ročník?  

Nevěděl, jen tušil. Přece jen Lesy běhám už nějaký pátek, sobotu i neděli a vím, že pořadatelé z Raulu dokáží pro běžce vždy připravit nějaké milé překvapení. Hlavní motivací v sezoně bylo běhat co nejlépe a sbírat body do celkové klasifikace Pána lesů. To je ocenění za stálou formu v průběhu roku, která je odrazem dobrého tréninku bez běžeckých zranění a ukazuje na vůli běhat i když se nechce. 

Který závod se ti v obou zemích líbí nejvíc? 

Chce se mi napsat, že mám hrozně rád všechny, ale letos jsem se zamiloval. Čičmany byly běžecký skvost. Ač běhám krátké tratě a občasným excesem jsou maratony, v Čičmanech se na té krátké zhustilo do 12 km úplně všechno! Takový mokrý běžcův sen. Start přes náves a hned loukou do sjezdovky. Davy diváků. Popravené nohy a vydupaná cestička přes pastviny a brod, který je napajedlem místního černého plemene krav.  Následuje úvoz a stoupání v bahně končící až v mracích. Nahoře u medvědího brlohu se to zlomí a pálíš to 3:30 zase dolů kolem kopce. Někdo i 3:00. Podle zásluh. A hravé zatáčky a dlouhý výběh pastvinou a do dedinky zase dolů. Finále mezi 200 i víceletými roubenkami je hodně emotivní. A co teprve dlouhá trasa? 

Napadá tě něco, co tě na závodech vyloženě překvapilo? 

Téměř na každém závodě mě něco překvapilo. Buď jsem se nechal překvapit, protože jsem nic neočekával, nebo to bylo zase něco nového. V Lednici na 43 km jsem byl ještě na 40. km třetí. To jsem nečekal. Pak to tedy nedopadlo, protože u Janohradu jsem doplatil na tempo. Ale vyhrál jsem v tombole boty On! Šel jsem v nich spát. Na Devíně zavřená branka na trati. A ne jedna! Na Karlštejně neskutečný počet běžců. V Čičmanech genius loci. Je to skutěčně propojení lidského díla s přírodním prostředím. Na Vysočině déšť a bahno a jako malý děcko jsem to pálil přes všechny ty louže a byl jako prase. V Tatrách mě zas překvapila náročnost zdánlivě lehké trati zakončená v korunách stromů. Vstupné do korun stromů si tam může zaplatit každý, ale běžet v té výšce a ještě při závodě, kdy jedeš na maximální tepovce je opravdový zážitek. Rád jsem jezdil závodit do Slavkovského lesa a to, že to bylo letos naposledy, bylo na zamáčknutí slzy. Ve Fatře se běží přes Vlkolínec a každý běžec si musí užívat ty davy turistů s dokořán otevřenou pusou, když se vyřítíš z brutálního kopce mezi ně a než něco stačí říct jsi už zase v kopcích a v lese. V Brdech ti je špatně z rychlosti na asfaltu, v Bílé dáváš seběh z hranice se Slovenskem stylem panna – orel a na Jizerské blouzníš z nekonečných horizontů na panelovkách. Štiavnici a Boletice jsem si nechal na závěr. Oba finálové závody u nás i u bratrů. Tam mě každý rok překvapí, jak se mají všichni rádi a jak si spolu popovídají. Je tam vždycky cítit ta uvolněná atmosféra, že něco končí, ale za rok zase začně. Napadá mě teď ještě víc, ale to je na dvě stránky. A to jsem běžel většinou jen krátké trasy. Co musí mít za překvápka běžci, kteří pravidelně běhají dlouhou? 

V Čechách ses umístil v souboji o Lesů pána na třetím místě, na Slovensku jsi byl dokonce druhý. Jsi spokojený se svými výkony v průběhu sezóny? 

Jsem a musím být spokojený! V mém věku nemohu očekávat, že proženu absolutní špičku. Ale když dokážu udržet přijatelnou formu celý rok, ještě tu šance na body pořád je. A to je mimo spoustu dalších pozitiv na seriálu Běhej lesy to nejlepší. Každý si tu může najít svůj malý cíl. Svoji motivaci do běhání, do závodů. Můžeš běhat do první stovky. Do první padesátky. Do dvacítky. Do desítky. Vyhrát kategorii. Být na bedně na konci roku. Porazit Láďu. Nebo prostě udělat třinácteráka. A malé cíle dají dohromady cíl velký. Za rok se zlepším? Ano zlepším, a proto musím trénovat celou zimu. A někdy se mi nechce do sněhu a tmy. Ale musím. Mám na Běhej lesy nějaké ty malé cíle. To mě pořád žene vpřed. 

Co tvoje forma, cítil jsi během roku nějaké změny? 

Forma je vždy nejlepší na jaře. Kdo to s běháním myslí vážně tak ví, že forma se dělá v zimě. Takže jsem se cítil neporazitelný a dal jsem hned v Lednici 43 km. Pak jsem se z toho musel nějaký ten týden vylízat a když mi otrnulo, tak jsem tam poslal na extra dlouhé Jizerskou a Boletice. Ale to člověka zbrzdí na krátké a není to úplně na vyhrávání. Letos to s formou bylo jako na houpačce, ale děkuji běžeckému bohu Kipchogemu, že jsem zůstal zdráv a mohl být úplně u všeho!

 

Který závod tě nejvíc potrápil v Česku, a který na Slovensku? 

V Boleticích jsem měl na extra dlouhé nějaké žaludeční potíže a tak jsem se tam protrápil do cíle přes zastávky pod smrčky a jedličkami. A ten profil tam je fakt poctivý. Na Slovensku ve Štiavnici strašně pršelo. Trať byla nová a pečlivě vybraná, aby byla těžká. A tím deštěm se stala extrémně náročnou. 

Jak vnímáš to, že se o první příčky pereš s podstatně mladšími kluky? 

Já z toho mám radost. Těším se na to. Buď dostanu strašně na prdel nebo mi v cíli řeknou: „Hele ty vypadáš na dvacet“. Když jedu na závody, tak jedu závodit. Kochat a užívat si to můžu na tréninku. Takže dokud se peru, žiju! Trenér nám kdysi říkal, že když nedokážeš porazit holku, nemůžeš ji pozvat na rande, protože by na tebe celou noc machrovala a měla by proč a ty bys musel jen blbě zírat do sodovky. Takže se peru i s holkama a je to tedy boj. 

V čem je podle tebe zásadní rozdíl mezi závody v Čechách a na Slovensku? 

Úplně zásadní rozdíl nevidím. Tratě jsou všude skvěle nachystané. Starty jsou dodržovány téměř na minutu, což je důležité kvůli přípravě před startem. Kvalita běžců se zvyšuje úměrně s popularitou obou seriálů každým rokem. Jedině tedy snad… kopce jsou na Slovensku prudší a zákeřnější. Na tempo. Na správné rozložení sil od startu do cíle. 

Máš představu, kolik km si na závody Běhej lesy / Behaj lesmi v letošním roce najezdil? 

Tak jsem si to přesně spočítal. Je to bez dvaceti kilometrů 9 000 km. 

Co se ti vybaví jako první, když se řekne Běhej lesy / Behaj lesmi? 

Těch asociací je víc, ale jako první se mi vybaví neopakovatelná atmosféra kolem všech závodů. Je taková slavnostní, kamarádská a zároveň uvolněná. To většinou při závodech necítím. Pár vyjímek se samozřejmě najde, ale atmosféra při závodech Lesů je jiná, nenapodobitelná. Možná je to tím, že se moc nemění. Že se ctí tradice. To dobré zůstává a to co se nepovedlo je příště ještě lepší. 

Nemůžeme se nezeptat: Jaké jsou tvoje plány na příští rok? Půjdeš si třeba pro titul Lesů pána? 

Plány jsou velké, ale zima ukáže. Musel bych hodně přitlačit v tréninku. A obávám se, že tolik volna mít nebudu. Přítelkyně mě opustila, protože mi jednoho slunečného dne řekla: „Vyber si, buď já nebo Lesy! A rozmysli se, jak odpovíš! Nebo si sbalím kufry a odcházím k mamince!“ Tak jsem radši neodpověděl, pomohl jí sbalit kufry, odvezl jsem jí je na nádraží, ať se tím chudák holka netahá, koupil jí lístek do Děčína s tím, že do Ústí to už dojde. Udělá aspoň něco pro své zdraví. Ale Lesy tu budou pořád! Doufám. 

A na konec: Co bys vzkázal běžcům, kteří přemýšlí o závodech v zahraničí?

Není nic jednoduššího než skočit do auta, dát do tašky jedny silničky, jedny krosovky, trenky, triko, nějaké tablety a ráno už běžíš u bratrů. Ubytování je lepší domluvit dopředu, ale spát se dá kdekoliv když na to přijde. A když porazíš na cílové čáře kamaráda ze Slovenska o chlup tatranského medvěda, můžeš s ním večer zajít do koliby na halušky a opít se s ním do němoty Birellem. S kamarádkou to jde samozřejmě taky. Klidně i s českou. Běhu a Lesům zdar! 

ZAKLÁDAJÍCÍ PARTNER

    Lesy ČR

HLAVNÍ PARTNEŘI

    Dr. Max
    VLS
    Generali Investments
    CETIN
    ČEZ
    Pojišťovna VZP

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

    ON
    CZC

PLATEBNÍ PARTNER

    ČSOB + MasterCard

Oficiální dodavatelé

    Johnny Servis
    Žaket
    CAT CUT
    bahis siteleri
    TKF

PARTNEŘI

    Sportisimo
    Birell
    DB Schenker
    Enervit
    ČHMÚ
    Česká pošta
    Nestlé Cereals
    Caficko®
    Thule
    Royal Bay
    Boll

MARKETINGOVÝ PARTNER

    Raul

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

    TV Nova

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

    Hitrádio
    RUN Magazine
    Běhej
    Kam s dětmi
    Trenujeme.sk
    Svět outdooru
    Drbna

HLAVNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

    Jihomoravský kraj
    Jihočeský kraj
    Středočeský kraj
    Moravskoslezský kraj
    Liberecký kraj
    kraj Vysočina
    Karlovarský kraj

Spolupracujeme

    Rozběháme Česko
    ŠumavaNet
    Innsbruck Alpine
    Outfanatic
    isportuj
    Nova pomáhá
    Kudy z nudy
    WOC 2021
    Ukliďme Česko
Výživové okénko