Newsletter

Želnavský smyk – stavba, která zachránila Schwarzenberský plavební kanál, je zpět

9.9.2021   
Foto

Pokud si myslíš, že znáš Šumavu jak své boty, či hledáš tip na krátký výlet od Olšiny, máme pro tebe žhavou novinku. Jde o kus lesnické historie, technickou památku, která z šumavské krajiny zmizela a nyní se do ní opět vrátila. Řeč je o Želnavském smyku, historické vodní cestě pro plavení dříví, která spojovala od roku 1887 až do roku 1961 Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou. Díky ní si šumavský plavební kanál udržel ekonomický význam o 80 let déle i po pádu trhů s palivovým dřívím v rakouské metropoli. Rekonstrukci Želnavského smyku dokončily v srpnu Vojenské lesy a statky, které byly po válce posledním provozovatelem šumavské soustavy plavebních kanálů.

 Želnavský, často nazývaný také jako Hefenkriegský smyk, je 3,8 km dlouhé historické vodní dílo vybudované po zřízení překladiště v Želnavě v roce 1887. Spojovalo tento tehdy nově zřízený strategický logistický bod pro dopravu šumavského dříví se Schwarzenberským plavebním kanálem v místě dnešní křižovatky Klápa na hranici národního parku. Želnavský smyk vedl z větší části podél plavební silnice Scheiterstrasse od Hefenkriegských skládek.

  

Stavba, která prodloužila šumavskou plavbu o osm desetiletí

Právě díky Želnavskému smyku si Schwarzenberský plavební kanál udržel svůj význam i po ukončení Vídeňské plavby na konci 19. století ve svém více než 22 kilometrů dlouhém úseku mezi Rasovkou a Světlou vodou nedaleko bavorských hranic. Umožňoval totiž transport dřeva z lesů k Vltavě, aby mohlo být umístěno na pražském či německém trhu. Po úpravách oblouků kanálů v daném úseku celý dopravní systém reagoval i na změnu poptávky na trhu z palivového dříví na stavební. Místo krátkých „polen“ umožňoval totiž plavit 19timetrové kulatiny a v části dokonce dříví v délce do 23 metrů délky. Pro plavení dlouhého dříví byl zapotřebí vyšší stav vody, min. cca 45 cm. Za tím účelem byly zřízeny tři plavební nádrže a nově upraveny vodní smyky na Jelením, Jezerním a Koňském potoce.

Hospodářský význam Želnavského smyku vzrostl  ještě více po roce 1892, kdy byla zprovozněna  železniční trať České Budějovice – Želnava. V Želnavě se tak pro tuzemský trh nakládalo dříví plavené jak po kanále, tak i po Vltavě. V roce 1911 došlo k prodloužení železnice přes Černý Kříž do Haidmühle v Bavorsku, kde se napojila na tamní dráhu, čímž se objevily nové obchodní možnosti v Německu.

Překladiště v Želnavě fungovalo až do roku 1926 především díky tvrdé ruční práci dělníků, stoupající objemy zakázek však již nebylo možné zvládat bez mechanizace a byl zde postaven jeřáb, který denně přeložil 600 kubíků a elevátor k vytahování dříví z kanálu.

Vojenské lesy provozovaly smyk osm let

Pro Vojenské lesy a statky ČR má Želnavský smyk o to větší historickou hodnotu, že osm let toto dílo samy provozovaly. Vodní cestu získal český stát v rámci Benešova vyvlastňovacího zákona „Lex Schwarzenberg“ a v roce 1953 jej s lesními pozemky na Šumavě převzaly Vojenské lesy a statky. V letech jeho provozu byl podnikem každoročně zpracováván plán plavby. Plavilo se zpravidla mezi 10. a 15. květnem a každé plavbě předcházely denní porady o veškerých přípravách. Určoval se režim vypouštění vody z nádrží do kanálu podle charakteru plaveného sortimentu.

V roce 1958 VLS provedly poslední významný zásah do soustavy plavebních kanálů, který si vyžádalo budování Lipenské přehrady. Kvůli zvednutí vodní hladiny u Vltavy bylo koncové překladiště přesunuto cca 1 km do míst, kde bylo do nedávné doby společně s dřevoskladem u Nové Pece. Kvůli změně cílového místa bylo na části smyku odstraněno opevnění koryta ze žulových desek, jež byly využity na novém úseku. Na překladiště byl přemístěn i historický jeřáb. Z nádraží byla vybudována nová železniční vlečka a zařízení na vyzvedávání plaveného dříví. Přeloženým smykem tak až 19 metrů dlouhé dříví mířilo z jednotlivých lesních správ VLS k Vltavě až do nástupu šedesátých let minulého století, kdy v přibližování dříví k železnici či regionálním odběratelům začala získávat navrch nákladní automobilová doprava.

V březnu toho roku jím Vojenské lesy a statky splavily posledních 2300 kubíků dříví. Také tuto poslední „ostrou“ provozní plavbu řídil kanálmistr Vojenských lesů Antonín Maschka, který je mezi šumavskými lesníky dodnes legendou. V době, kdy dirigoval tuto poslední plavbu na soustavě Schwarzenberského plavebního kanálu, mu bylo 61 let.

Mezi bývalými zaměstnanci z lesnické divize VLS  v Horní Plané, která hostí závod Běhej Lesy Boletice, stále existují pamětníci, jež ještě plavení na Želnavském smyku pamatují. Jedním z nich je například Jiří Flíček, bývalý hlavní inženýr divize, který odešel na penzi v roce 2018. Jeho otec na Nové Peci sloužil jako lesní správce ještě za Schwarzenbergů a pan Flíček jako malý chlapec společně s maminkou chodil při plavbách dříví vypomáhat „s bidlem.“

Obnova kanálu a smyku

Provoz se na Schwarzenberském plavebním kanálu i Želnavském smyku zastavil a vodní dopravní cesta upadla na desetiletí v zapomnění až do roku 1989, kdy Vojenské lesy a statky v souvislosti s 200. výročím výstavby investovaly společně s ministerstvem kultury do oprav kanálu a tunelu na Jeleních Vrších bezmála tři miliony Kč, což v té době byla významná investice. Po opravách, na kterých se významnou měrou podíleli zaměstnanci VLS z Horní Plané, kanál po osmadvaceti letech opět ožil v rámci ukázkového plavení dříví v úseku Jelení Vrchy – Rosenauerova kaple.

V devadesátých letech byl kanál pod patronátem VLS opravován brigádníky a v roce 1993 jej Vojenské lesy předaly Národnímu parku Šumava, který v obnově technické památky s využitím zdrojů ze strukturálních fondů nadále pokračoval.

Nyní se obnovy díky podpoře z programu Interreg dočkal také Želnavský smyk. Dílo spojující původní stavbu s Vltavou je rekonstruováno společně s posledním úsekem samotného kanálu. Součástí širšího projektu v tomto příhraničním regionu je také zpřístupnění přírodní lokality Bavorská niva na Rakouské straně.

Vedoucím partnerem této mezinárodní investiční akce jsou Vojenské lesy a statky ČR, projektovými partnery pak rakouská destinační agentura Tourismusverband Böhmerwald a Lesy České republiky, v jejichž lokalitách se nachází poslední neopravená část Schwarzenberského kanálu. Projekt je však realizován také v úzké součinnosti s Národním parkem Šumava.

  

Práce na obnově Želnavského smyku byly zahájeny v roce 2018 a dokončeny v srpnu letošního roku, na příští tok Vojenské lesy na obnovené památce chystají ukázkové plavení dříví. Více o  tomto projektu najdeš na https://www.vls.cz/cs/schwarzenbersky-plavebni-kanal-a-zelnavsky-smyk.

 

Voltaren

ZAKLÁDAJÍCÍ PARTNER

    Lesy ČR

HLAVNÍ PARTNEŘI

    Dr. Max
    VLS
    Generali Investments
    Voltaren
    CETIN
    ČEZ

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

    ON

PARTNEŘI

    Nordic telecom
    Sportisimo
    Benzina
    Centrum
    Birell
    DB Schenker
    Enervit
    ČHMÚ
    Česká pošta
    Nestlé Cereals
    Boll
    Nestlé
    Caficko®
    Thule
    Royal Bay

MARKETINGOVÝ PARTNER

    Raul

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

    TV Nova

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

    Deník
    RUN Magazine
    Běhej
    Kam s dětmi
    Trenujeme.sk
    Svět outdooru
    Drbna

Oficiální dodavatelé

    Johnny Servis
    Žaket
    CAT CUT
    Onlinesystem
    TKF

HLAVNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

    Jihomoravský kraj
    Jihočeský kraj
    Středočeský kraj
    Moravskoslezský kraj
    Liberecký kraj
    kraj Vysočina
    Karlovarský kraj

Spolupracujeme

    Rozběháme Česko
    ŠumavaNet
    Innsbruck Alpine
    Outfanatic
    isportuj
    Nadace Nova
    Kudy z nudy
    WOC 2021
    Ukliďme Česko
Výživové okénko