Běhej lesy Jizerská očima vítěze. 12 km pro rychlíky i začátečníky

22.8.2019

Nevíš, jakým závodem zakončit letní sezónu? Pak se nech pozvat na legendární Jizerskou, i když tentokrát v běžeckém provedení v rámci seriálu Běhej lesy. Pokud nejsi úplně vytrvalostní typ, zvol trať na 12 km. Co tě na ní čeká, prozradí a taky lehce poradí vítěz z roku 2017 David Kučera.

Pro rychlíky i začátečníky

Nejkratší trasa letní Jizerské na 12 km je vhodná především pro začátečníky, ale dostatečně se na ní vyřádí i zkušení běžci, kteří preferují kratší, ale o to rychlejší úseky. Ti navíc ocení lesnatou trať v rámci tréninkové zátěže. Náročností je tato terénní trasa srovnatelná se silniční desítkou. Delší kilometráž je kompenzována vlnitým profilem, kde mají nohy šanci se vyklepat po těžších výbězích.

Před startem

Pokud ti jde o výkon, víkend před závodem již vynech závodění. Na trať, která vede převážně lesem, vol oblečení dle priorit a zkušeností, já osobně bych doporučil mít v zásobě dlouhý rukáv z důvodu prvních podzimních záchvěvů počasí. Boty vol spíše s menším vzorkem, trailové boty se špunty můžete nechat určitě doma, a to vzhledem k charakteru povrchů a k relativně malému převýšení.

Profil trasy

Celá trasa je mírně zvlněná, ale za rovinou do Jizerek přece běhat nejedeš. Neboj se však, není to nic hrozného a ve finále je to parádní běžecký zážitek. Není proto třeba mít příliš velký respekt z kopců, ty, které tě zde čekají, nejsou ani prudké, ani dlouhé. Hlavní výběh přichází hned po startu, kdy se vybíhá na rozcestí U Buku. Jde o cestu, kudy se valí davy závodníků zimní Jizerské 50 hned po startu. Ten samý 1,5 km dlouhý úsek tě ovšem čeká i na konci trasy z kopce, a tedy z hlediska profilu jsi již 1,5 km před koncem de facto v cíli. Tomu je dobré i přizpůsobit rozvržení sil, když tě nohy ještě unesou, poslední část trasy je potom zadarmo. Další tipy pro pokročilé najdeš na konci mého povídání.

Povrch trasy

Střídat se bude šotolina s asfaltem, výběhy na trase jsou vždy na šotolinové cestě. Zmíněné lehké krosovky tě ale bezpečně udrží, a tak při výbězích především dýchej, dýchej a povrch pod tebou nebudeš ani vnímat. Při mém posledním výběhu na trase koncem června tohoto roku byly cesty relativně v pořádku. Je tak možné soustředit se na běh, tempo či vaše blízké soupeře a nekoukat tolik pod nohy.

Rozvržení sil

První kilometr a zároveň první kopec rozběhni s rozumem a soustřeď se spíše na rychlejší vyběhnutí dalších kopců na trase. Od kilometru 1,5 do 4,3 km tě čeká nejdelší rovinatější úsek bez větších převýšení. Zde se už zakousni naplno do tempa. Na konci tohoto úseku tě čeká mírný seběh 4,0–4,3 km, po kterém následuje dvoukilometrový kopcovatější úsek. Soustřeď se zde proto co nejvíce na vnímání dechu a nažeň kyslík do svalů, za chvilku se ti budou hodit.

V dvoukilometrovém úseku vybíháš zpod přehrady nad ni směrem k Závorám. Nejde o souvislé stoupání, jedná se o sérii kopců proložených rovinkami, kde můžeš dočerpat kyslík. Nepřestávej na těchto rovinkách dýchat podobně intenzivně jako v kopci, je třeba smazat kyslíkový dluh.

Když vběhneš zhruba na 6,2 km na asfalt, máš před sebou 1,5 km asfaltu znamenající zároveň odpočinek, zároveň dobrou příležitost nohy opět přinutit zpět do rychlejších temp. Na jedné z delších rovin na tomto úseku máš ideální příležitost kontrolovat soupeře před tebou (dozadu se nekouká, těm uteču, to dá rozum).

Po náběhu na šotolinu na 7,6 km budeš opět vědět, že tě zanedlouho čeká stoupání, již ovšem poslední významné na trase, do něj dej už opravdu všechno, není na co čekat. Pro vyprahlé jazyky po něm následuje i občerstvovací stanice Vládní asi 3 km před koncem. Ať už občerstvuješ, nebo ne, za ní máš poslední km před seběhem, kde můžeš odevzdat všechno, co v sobě máš. V seběhu už snad jen pozor na nohy a hurá s úsměvem a dobrým pocitem do cíle.

Tip pro zkušenější: Po startu k buku a do kopců

Co platí obecně, tedy že čím víc sil pošetříš na prvních 10–15 % délky závodu, tím lépe závod zvládneš až do konce, tak zde platí trojnásob. Na prvním stoupání k buku se nevyplatí vyjet s tepem do maxima. Raději naopak, pošetři síly. To platí v celé délce trasy, získáš rozhodně víc vteřin navíc oproti soupeřům nebo loňským časům, pokud si nebudeš dopřávat po kopcích – zde na trase spíše mírných a dlouhých – odpočinek, ale mákneš těšně po stoupáních a naběhneš okamžitě do svého tempa obvyklého pro rovinaté závody. Tato místa jsou zejména na 1,5 km U Buku, 6,1 km před rozcestníkem Závory a 8,1 km po stoupání na Vládní.

Kdo je David Kučera