Rakovina ho připravila o ruku, přesto je jeho životní náplní sport. Běhej lesy je super, hlásí Michal Šnajdr

Proč ses rozhodl běhat, co ti běh dává?

Já začal běhat během studia v Dánsku. Jelikož tam nejsou hory a já měl hodně plánů na léto, tak jsem musel nějak trénovat. V prvním ročníku jsem neuběhl ani 3 kilometry v kuse a o tři roky později jsem běhal 90 kilometrů týdně.

Kdy přišel ten moment, kdy sis řekl – teď chci začít sportovat, chci běhat?

Nějaký sport jsem dělal pořád. Nikdy jsem v tom však neměl udělaný nějaký systém. Vždy to bylo jen – jdu na trénink, ten si odbudu a jedu domů. Systémově jsem začal trénovat právě v tom Dánsku, kdy jsem před sebou měl nějaký cíl a věděl jsem, že pro to musím něco udělat.

Na který svůj běžecký výkon jsi nejvíc pyšný? Kolik si vůbec nejvíce dokázal uběhnout?

Letos v květnu jsem si asi po dvoutýdenním běhání (měl jsem po skialpové sezóně, kdy neběhám) zaběhl horskou devadesátku tady v Innsbrucku a moc jsem si to užil! V životě jsem nesnědl tolik čokolád a nevypil tolik Coly!

Kdo je vlastně Michal Šnajdr?

Ahoj, já jsem Michal. Milovník hor z Jablonce nad Nisou. Ve svých dvou letech jsem kvůli rakovině přišel pravou ruku a podstoupil pár chemoterapií. Rád běhám, zaměřuju se hlavně na technický horský ultra maratony, proto jsem se přestěhoval na Stubai abych měl k horám blíže. Jsem tak trochu šílenej, ale myslím si, že to by sportovci být měli! Mám rád černý humor, takže blbých vtipů o tom jak se učím tleskat nebo jak počítám na prstech do deseti uslyšíte dost!

Proč sis vybral jeden ze závodů Běhej lesy? Co se ti právě na tomhle běžeckém seriálu líbí?

Běhej lesy je super seriál pro lidi, kteří si chtějí zaběhat mimo města a přitom se nemusí bát nějakých technických šíleností. I ty vzdálenosti mi přijdou tak akorát. Já poběžím Jizerskou 50, protože Jizerky jsou pro mě srdcovka. Je to místo, kde jsem našel lásku k horám a kde jsem strávil mnoho času. Navíc můj kamarád to běží jako oslavu padesátin, takže bude určitě sranda. 

Máš za sebou hodně závodů v zahraničí, baví tě vůbec běhat doma v Čechách?

Samozřejmě! Kolikrát se i těším, že si zaběhám a nebude to pořád do kopce! Každý místo má něco do sebe. Já nejraději běhám právě v Jizerkách nebo Krkonoších.

Ty se ale kromě běhu naplno věnuješ ještě jednomu sportu, prozraď nám, o co jde. A proč sis ho vybral?

V létě běhám. No a v zimě (7 měsíců v roce) jezdím a závodím na skialpech. Vyrostl jsem na sjezdovkách a skialpy mě zaujali hlavně svou svobodou pohybu. Dnes závodím za Dynafit a Petzl na evropských i českých závodech. Nejraději mimo sjezdovky, samozřejmě technické a dlouhé závody.

Co tě kromě sportu baví, naplňuje?

Jelikož mi sport zabírá spoustu času (v objemovém tréninku to teď mám okolo třiceti hodin týdně, plus fyzio a cvičení). Nejraději vařím, čtu si a trávím čas se svými nejbližšími přáteli - jak jinak než u jídla. Moc toho není, ale já si konečně nastavil život tak, abych byl spokojený.

Pojďme motivovat lidi, kteří se odhodlávají k běhu, ale ještě si netroufli začít. Ty, kteří se za něco stydí, nevěří si kvůli jakémukoliv handicapu nebo se bojí, že to nedokážou. Buď jim inspirací, co bys jim vzkázal?

Začátek je nejhorší. Když se dokážete ze začátku motivovat a udržet si pravidelnost máte vyhráno. Nelámejte si s tím moc hlavu, pokud nejde běžet, můžete jít a co je špatného na chůzi? Jste venku na čerstvém vzduchu a máte klid od všeho.

Já když začínal, neuběhl jsem nic a přesto to nějak šlo. Handicap a motivace jsou vždycky a jedině v hlavě. Když trénujete 7x týdně je těžké najít motivaci, ale pamatujte jednu věc. Motivace v mnoha případech přichází až po akci.

 Kolikrát nejsem motivovaný vyběhnout ven v dešti, jenže po pár kilometrech se to vše změní a domů doběhnu celý zablácený a plný radosti. Zkusím to a motivace se najednou objeví. Stejně je to se závodem, bojíte se, zda se vám poběží dobře. Hlavně aby se člověk neztrapnil. Slibuju vám, že po vyběhnutí z vás veškeré tyhle negativní emoce zmizí a přijde radost.