Otázka je, co si člověk představuje během v přírodě, neboť i v přírodě se dá běhat po silnici, či minimálně po zpevněných cestách. Pokud máte na mysli tohle běhání, tak jednoznačně dávám přednost běhání v přírodě.

V čem v něm vidíte největší výhodu?

Běhání v přírodě dávám přednost, protože zde může člověk doslova a do písmene čerpat energii, energii země, energii okolní přírody (stromy, pole, louky, květiny, vodní plochy, divoce žijící zvířata). Běhání v přírodě dávám přednost i pro klid, který tu vládne, naproti chaosu a všem možným ruchům v obydlených zónách. Prostě v přírodě se člověk může naprosto uvolnit a běžet a běžet a běžet…

Jak jste se vy sám k běhání dostal?

Jako hodně malý špunt, už v jedenácti letech. Shodou okolností to byl běh, který se konal v lese (dnes se mu říká Pražský háj), běželo se zde okresní kolo Běhu Mladé fronty, vyhrál jsem kategorii mladších žáků (běželi jsme 300 metrů). Mně se zalíbilo vyhrávat, a tak už jsem zůstal běhání věrný až do dneška.

V poslední době vidíme při běhání různé trendy. Běhání na boso, běhání maminek s kočárky, sluchátka v uších a mobilní aplikace jsou už samozřejmostí. Vnímáte tyto nové způsoby běhu? Co ještě můžeme očekávat za "nové" způsoby běhání?

Tak to by mě fakt zajímalo, myslím si, že už jsme se dočkali všeho, čeho jsme mohli. Teď už jen možná nějaké různé kombinace. Ale upřímně, je úplně jedno, jestli lidi běhají bosí nebo obutí, se sluchátky na uších, s kočárky, ve městech, v horách, v lesích, na pouštích, protože důležitější než jak, v čem a s čím je, že běhají, že se hýbou, vůbec. Což je moc fajn, protože jinak člověk zajde na úbytě, tedy spíš na nadměrná kila.

Jak moc vás zaměstnává vaše Běžecká škola? Co všechno to obnáší?

Řekl bych, že Běžecká škola mě zaměstnává od slunka do slunka a vlastně i po západu slunka. Ale aby to nevypadalo, že jen pracuju, tedy pořád něco píšu o běhání  a hýbání se, či s někým běhám. Snažím se společně s Danou (manželkou), aby náš život byl co nejpestřejší, na druhou stranu nás pohyb fascinuje a fascinuje nás život, a o svou fascinaci se chceme co nejvíc podělit s ostatními, protože jsme přesvědčeni, že v tom je základ lidského štěstí a spokojeného života, totiž ve spoluprožívání. Což je i to, že ukazujeme ostatním, že život sice není peříčko, ale na druhou stranu je to radost.

Mnoho běžců řeší, jak správně trénovat před závody Běhej Lesy. Co byste jim doporučil jako základní pravidla?

Každopádně bych jim doporučil, aby jejich trénink byl co nejpestřejší, to znamená, aby v něm byla jak vytrvalost, tak rychlost a síla, ale i relaxace. Aby si uvědomili, že na to, aby dobře natrénovali na běžecký závod, nemusí jen nutně a jenom běhat, ale je dobré i cvičit, přičemž pro běžce je nejlepší cvičení s vlastním tělem, tedy výpady, shyby, kliky, dřepy, žabáky, skákání po jedné noze, všechno to, co mají běžci obecně děsně „rádi“. Pak bych jim taky doporučil hodně chodit, chodit do lesa, do hor, protože tam člověk perfektně zrelaxuje a zároveň udělá spousty práce na vytrvalosti.

Vy sám se chystáte na poslední závod seriálu ČEZ Jizerskou 50 RUN. Dáte si rovnou 50 km?

Dám si rovnou 50, a to i proto, že s kamarády už jsme ji dříve několikrát soukromě běželi. Takže jsem zvědav, za kolik ji teď uběhnu (nebo spíše absolvuju), když to poběžím jako závod.

A jaké umístění by vás potěšilo?

Očekávání mám nejvyšší :) a potěší mě, když na startu, ale pak hlavně v cíli uvidím jen a jen nadšené běžce a běžkyně, protože o tom běhání je, nebo by hlavně mělo být. O radosti z toho, že mohu běhat a společně tuhle vášeň prožívat se stejně postiženými.