Marek Malík z Expres FM: Díky Běhej Lesy se mi splnil sen

 

Ona by asi v tuhle chvíli stačila šipka směrem k fotce, kde běžím, a mluvilo by to za vše. I když to tak možná vypadá, nejsem tam vyděšený ze zmije, která se mě snaží předplazit, ani z toho, že někdo odhodil obal od energetického gelu. Prostě si to vždycky v rámci možností snažím užít. A tady můžu říct, že to splnilo na 100 %. A věřím tomu, že nebudu sám, kdo tohle může tvrdit. Takže to si pište, že užil! 

 

 

Jednak to byl přístup lidí už od začátku. Nevím, co všem, kteří se podílejí na organizaci a průběhu závodu, dáváte do pití, ale jsou milí a snaží se pomoci za všech okolností. Ono je to hned znát i na náladě ostatních závodníků. Velká poklona a díky dobrovolníkům na všech stanovištích, a to bez výjimky. Běželo se hned líp. Prostě organizačně ten závod může jít příkladem všem ostatním.

Profil trati je bez diskuze. To se vám vážně povedlo. A ten závěr se seběhem do lomu Velká Amerika, to mě odzbrojilo. Jako kluk jsem hltal fotky z natáčení westernů a dalších filmů, zajímal se o historii a záhady kolem lomů Malé a Velké Ameriky a teď jsem uvnitř. Za to vám vážně moc děkuju. Splnil se mi klukovský sen. 

 

 

Běhám, když se mi chce, nehrotím to. Ale minimálně dvakrát týdně, a to tak, abych do toho zahrnul i kopce a delší výběh aspoň přes půlmaraton. Běhám teprve dva roky a tak první naběhané tisíce kilometrů byly na asfaltu. To jsem si plánoval, že budu jako legenda Emil Zátopek, nebo Abebe Bikila - omyl :) Ta druhá tisícovka už je z větší části v přírodě a členitém terénu. To mě baví nejvíc. V tom mě zase motivovali běžci jako Anton Krupicka, Scott Jurek, nebo Micah True (známý jako Caballo Blanco). Pokud se připravuju na nějaký ultramaraton, tak samozřejmě v tréninku trochu přidám, ale stejně se pak trápím a hrozně to bolí.

 

 

Na prvním místě to mám nejradši doma v Krkonoších. Jsem z Vrchlabí, takže možností je neomezeně. Pokud jsem v Praze, tak rád vyrážím směr Brdy, což je kousek. Nedávno jsem se sbalil a jel běhat sám do Rakouska, do Vysokých Taur. Konkrétně do Enzingerbodenu, to doporučuju. Je to tam úžasné a není to zase tak daleko. Lákají mě i Roháče (Západní Tatry). Už jsem tam byl několikrát v rámci treků, ale proběhnout se tam, to by bylo fajn.

 

 

Naštěstí celkem dobře. Pracuju v médiích, konkrétně jako moderátor ExpresFM. Moje hlavní pracovní doba je od 7 hodin ráno do 10 hodin dopoledne. To ovšem neznamená, že mám zbytek dne volno a sleduju doma, jak jde čas. Taky jsem instruktorem lezení na umělých stěnách a aktuálně působím v Lokal Bloku, kde mám na starosti děti, ale i dospělé a individuální kurzy. Lezení, a to i vysokohorské, je moje vášeň. Takže čas si člověk na běh vždycky udělá, a i když se někdy vážně nechce, tak nakonec si děkuju, že jsem vyrazil. 

 

 

Myslíte mého Maďarského ohaře? Je to úžasný parťák a běh v přírodě hrozně miluje. Už když si beru běžeckou vestu (camel bag), tak se rozvibruje a zaklekává do startovní pozice. Vážně! Baví mě to s ním. Do ničeho mi nemluví, nestěžuje si, že ho něco bolí, nebo že už nemůže. To dělám většinou já (smích). Ale když vyrazíte před západem slunce se proběhnout, hlavně na podzim, kdy jsou západy nejhezčí, vyběhnete nebo se ve skutečnosti se vyplazíte na nějaký kopec, tam se složíte do trávy a se psem tiše pozorujete okolí. Tomu se nic nevyrovná. 

 

 

Strašně bych rád, to mi věřte. Jak už jsem říkal, lokace vybíráte úžasné, organizaci máte skvělou, takže doufám, že se na jednom z běhů potkáme. Každopádně poběžím Jizerskou 50 a věřím tomu, že ostatní se na ní už chystají taky. Bude to zážitek, a i když to bude určitě bolet, tak si to užijeme. A vzhledem k tomu, že jsem záhadným způsobem během tohoto rozhovoru do sebe dostal celou čokoládu, musím jít teď běhat. Mějte se hezky a uvidíme se na Jizerské 50 RUN!