Rungo pro ženy: Do Jizerek jedeme opět vyhrát!

Loni jste na závodech Běhej lesy týmově běžely týmově pouze v Lednici, a to pod názvem Běžíme pro Markétku. Letos už závodíte v kategorii Slow Motion za tým Rungo pro ženy a váš počet se neustále zvyšuje. Jak vás a koho napadlo, že letos oběhnete celý seriál? 

Eva: Loni se nás mělo hodně sejít v Lednici a tak nás napadlo, že poprvé utvoříme Slow Motion tým. Bohužel pár dní před závodem jedna z nás odešla do běžeckého nebe a tak jsme vás požádaly o změnu názvu na Běžíme pro Markétku a s černými stužkami na rukách jsme pro ni vyhrály. Že oběhneme celý seriál nás vůbec nenapadlo. Začalo to Lednicí, kde jsem byla kapitánkou já, hodně jsem o tom ve skupině psala a verbovala jsem holky a podařilo se nám vyhrát. Mezitím si vzala Bílou na starosti Hanka a Zdeňka Jizerky jakožto místní. Já jsem se rozhodla, že oběhnu i Karlštejn a Brdy a byla jsem tam tedy kapitánkou. Karlštejn jsme si mimo jiné zvolily jako oficiální sraz naší skupiny, však víte, kolik se nás tam sešlo! A mimo jiné jsme tam s pár holkami strávily krásný víkend i s návštěvou hradu a výběhy před i po samotném závodě. 

Hanka: Loni byla celá akce hodně spontánní. Jak říkala Eva, běžely jsme s myšlenkou na naši kamarádku Markétu.Věnovaly jsme jí tehdy celý týden každá své individuální vzpomínkové běhy a vše jsme završily týmovým během v Lednici. No a protože se loni několik z nás zúčastnilo závodů Běhej lesy a podělilo se se svými zážitky a zkušenostmi ve skupině, bylo jasné, že se nás letos sejde na závodech podstatně více.

Co se vám na seriálu Běhej lesy líbí nejvíce? Které závody jste si užily nejvíce? 

Hanka: Já osobně jsem se zatím zúčastnila jen závodů na Bílé, a to letos i loni. Běželi jsme ho spolu s manželem, když jsme si vyrazili bez dětí na prázdninový víkend do Beskyd. Závod to byl sice poměrně dost těžký, ale z atmosféry a prostředí jsem byla loni tak nadšená, že jsem zakoupila hned jedny z prvních registrací (manžel ji dostal jako dárek od „běžíška“) a soustavně jsem popichovala holky ve skupině, kteráže se ke mně přidá. No a vidíte to… nakonec jsem jich popíchla myslím celkem dost a jsem si jista, že jsme si závod opravdu všechny moc užily. Závody v přírodě jsou totiž úplně o něčem jiném, než městské závody. Chybí sice divácká kulisa a podpora na trati, která má také své kouzlo… ale to krásné prostředí, klid a vůně lesa jsou nepřekonatelné.

Eva: Nejvíc se nám asi všem líbí, že jsou to závody v přírodě, že je po cestě na co koukat a že se tam všechny potkáme. A asi nejvíce jsme si užily Karlštejn, nejenom nádherný závod (Amerika byla a je nepřekonatelná), ale i ten náš víkend strávený ve společnosti holek se stejnými zájmy.

Jak vlastně váš tým vznikl a jak se vám daří dát dohromady vždy tak velký počet závodnic? 

Eva: Jak už jsme naznačily, jsme facebooková skupina Rungo pro ženy. Jsme nejenom z České republiky, ale i z celého světa. Musím říct, že to u nás na skupině hodně žije. Pořádáme různé výzvy, podporujeme začátečnice, obdivujeme zkušené, učíme se od sebe, fotíme, píšeme, sdílíme své běhy. Pořídily jsme si stejná trička a snažíme se potkávat na všech závodech (vždy se uspořádá sraz a fotíme se a klábosíme). A jak se nám daří dát dohromady takovou bandu? Je to lavinová reakce ... napíše se příspěvek a pokud se přihlásí to "zdravé jádro", tak se pak přidávají další a další a na pomoc si bereme i partnery holek.

Hanka: Naše skupina vznikla někdy na začátku roku 2014 a já jsem moc ráda, že jsem jednou z jejich „nejstarších“ členek. Tehdy jsem s během teprve začínala a byla jsem ráda za každou radu nebo pochvalu. Postupně nás napadlo, že bychom se rády poznaly i osobně. První takový větší sraz jsme měly v březnu 2015 před startem 1/2maratonu v Praze a od té doby se potkáváme pravidelně na různých závodech u nás i v zahraničí.

Potkáváte se v tak hojném počtu i při jiných příležitostech? 

Eva: Potkáváme se na všech závodech, vždy se najde někdo, kdo vyhlásí sraz. Ale takhle početné srazy se nám podařily vlastně až letos na vašem seriálu Běhej lesy. A také pořádáme společné výběhy.

Hanka: Zatím se setkáváme většinou při sportovních událostech a to jak v rámci republiky, tak i v zahraničí. Spousta našich členek totiž žije i mimo Českou republiku a lákají nás samozřejmě na závody pořádané v jejich okolí. A vždycky se najde Rungo panenka (jak my si mezi sebou říkáme), která zorganizuje sraz v rámci nějakého závodu a ostatní se s radostí přidají.

Jaké Rungo ženy ve vašem týmu běhají? Jsou mezi vámi pravidelné účastnice závodů nebo i úplné začátečnice? 

Jak byste popsaly váš závodní den? Panuje mezi vámi předzávodní nervozita?

Co pro vás konkrétně znamená váš tým Rungo panenek :) ? Existuje něco, co vás všechny kromě samotného běhu spojuje?

Hanka: Pro mě to byly nejdříve jen virtuální kamarádky. Jak šel ale čas a my jsme se potkávaly různě na závodech, tak ty anonymní profilovky začaly postupně ožívat a nabírat reálnou podobu. Každá máme svůj příběh, své trápení, své radosti. Spojuje nás ale obrovské nadšení a láska k běhu.

Eva: Pro mě osobně jako zaměstnanou matku tří dětí je skupina Rungo pro ženy místo, kam utíkám ze všedního života. Najdu mezi holkami pochopení pro můj koníček a našla jsem zde spoustu přítelkyň. Spojuje nás hlavně běh, ale probereme ve skupině i naše rodiny, dovolené, postěžujeme si, pochlubíme se.

Vyhrály jste zatím pokaždé v kategorii Slow Motion. Jaké máte očekávání od posledního závodu ČEZ Jizerská 50 RUN? Přijdete vyhrát i poslední závod série? 

Eva: Protože to mám dost daleko, tak do dnešního dne jsem byla rozhodnutá, že do Jizerek nepojedu. Ale už se v tom zase vezu a těším se, jak se zase se všemi potkám a jak si zazávodíme v krásném prostředí!!!! A samozřejmě, že opět vyhrajeme, páté vítězství si přece nedáme vzít! A jestli nás někdo porazí, tak sláva vítězům a čest poraženým!

Hanka: Já se bohužel závodu v Jizerkách bohužel nemohu zúčastnit, ale vím, že se tam chystá zase spousta panenek a věřím, že obhájíme prvenství ve Slow Motion i v pátém závodě v řadě. A kdybychom nevyhrály? Nic se neděje… hlavní je, že si to užijeme!