Jak jste se vy dva vlastně poznali? U jaké příležitosti to bylo?
Evča: Poznali jsme se vlastně docela náhodou. Při mém úplně prvním závodě což byl RunTour Ostrava 2014. A to díky Nadaci Leontince, která hledala pro mě traséra. Byla to pro nás oba úplná novinka, sedli jsme si a už zůstali jako taková stálá dvojka.
Tomáš: Přesně tak, jak říká Eva, bylo to úplně náhodou. Na Facebooku jsem napsal, že to na ostravské RunTour jako trasér zkusím. Od Nadace Leontinka na mě vyšlo, že budu provázet Evču na jejím prvním 5km závodě. Postupně se z nás stala taková nerozlučná dvojka.
Kolik závodů už jste spolu absolvovali? Jak dlouho spolu běháte?
Evča: Tak to asi budu muset trochu počítat. Společně jsme měli 13 startů, z toho 7x RunTour a 3x Běhej lesy. V červnu to budou dva roky, co spolu běháme. Nestartujeme sice spolu úplně pokaždé, ale pravdou je, že nejčastěji.
Tomáš: Evča už je spočítala, 13 závodů a sem tam nějaký trénink. Ale běháme i charitativní závody.
Jak moc je pro tebe Evčo Tomáš důležitý? Běháš i s jinými traséry?
Evča: Tom je pro mě důležitý opravdu hodně. Spíš než traséra ho beru hlavně jako dobrého kamaráda. Dá se s ním bavit úplně o všem a můžu za ním kdykoli přijít, když mám třeba nějaké problémy. Pomáhá mi i svou dobrou náladou. Nepamatuji si, že bych ho někdy viděla naštvaného. Za ty dva roky jsem ale startovala i s několika dalšími běžci-traséry, a to nejen při závodech. Protože jsme od sebe s Tomášem hodně daleko (on žije v Pardubicích, já v Opavě, ale studuji v Praze), běhám tréninky s jinými kamarády.
V současné době trénuji s Luckou Dudkou a Honzou Neužilem. Teď ještě začnu i s Pepou Crhou, ten mě doprovázel tento víkend za Nadaci Leontinku na Vltava Run. Nemůžu o nikom říct, že by byl lepší, za každého traséra, s kterým vyběhnu, ať v tréninku, nebo v závodě, jsem hrozně vděčná. Každý z nich mi něco dává a pomáhají mi, a já doufám, že jím to někdy budu moct oplatit. S Tomem jsem ale přeci jen začala a nejspíš mu i vděčím za to, že jsem u běhu zůstala. Kdyby mě to s ním tehdy v Ostravě třeba nebavilo, z největší pravděpodobností bych teď byla úplně jinde než jsem teď. A je to právě on, kdo mě vyhecuje do všech možných závodů.
A jak je pro tebe Tomáši důležitá Evča?
Tom: Evču beru jako prima kamarádku. Ze Světla pro svět, za které také běhám, mi nabídli, že oba můžeme běžet pražský půlmaraton, jen kvůli jejímu věku to neklaplo. Nedávno jsem od kamaráda z naboso.cz dostal nabídku, na závod na golfovém hřišti. Překvapivě mi kývla na bosou kategorii a byl z toho její osobák na 5 km 27 minut. Vzhledem k vzdálenosti a času běhá i s dalšími vodiči. Což je fajn, od každého získá nějaké zkušenosti.
Proč vlastně Tomáši běháš bos a kdy ses tak rozhodl?
Tom: Z bot mě bolelo kde co, kotníky, kyčle. Tak jsem se asi před čtyřmi lety rozhodl, že zkusím chodit po výletech naboso. Běh začal v září 2013 nevinným hecnutím nejen od kamaráda Petra v hospodě. 10 km prý uběhne úplně každý, tak jsem vyběhl bos na svůj první závod Běchovice-Praha 10 km. Když jsem ho ke svému překvapení dal pod hodinu, tak jsem u běhu zůstal. Mezi tím jsem se proběhal na stejné trati k času 42:40.
A jak je to s tvou sukýnkou :) ?
Tom: V létě mi bylo v kalhotách vedro, tak jsem se trochu inspiroval ženami. Ségra nejprve pronesla, že kluci sukně nenosí, ale pak jsme vyrobili kilt vlastního střihu.
Jak jste si užili loni Běhej lesy? Kde se vám líbilo nejvíce?
Evča: Běhej lesy jsme si užili opravdu hodně, i přes to, že jeho první závod v Karlštejně byl pro mě tehdy ještě moc velké sousto. Mám ráda výzvy a v přírodě se mi běhá snad nejlíp. Proto jsem se taky rozhodla minulý rok běžet všechny díly. Letos už mi to ale bohužel nevyjde. Líbily se mi všechny čtyři závody, každý z nich byl něčím vyjímečný. Nejraději ale asi vzpomínám na Lednice a Bedřichov.
Tomáš: Užili jsme si je moc, nejvíc se mi líbila Lednice. Pak Karlštejn, ten běh kolem hradu je fajn. Cestou do lomu byla v tunelu taková tma, že jsem i já skoro potřeboval traséra, tak jsme se chytli za ruce. Na Bílé bych vynechal lanovku a nahoru si klidně vyběhl.
Jaký závod pro vás byl nejtěžší?
Evča: Nejtěžší závod s Běhej lesy pro mě byl bezesporu Karlštejn. Tehdy jsem na to ještě neměla kondičku a jela jsem tam silně unavená. Ze závodů všeobecně byl pro mě nejtěžší právě proběhnutá štafeta Vltava Run.
Tomáš: Pro mě jako pro bosoběžce byla nejtěžší Bílá. Dole za asfaltkou říkám Evče, vlevo, vpravo, to je jedno ty šutry jsou úplně všude. Aby mi neutekla, vzal jsem si takové ťapky s milimetrovou porážkou stejně jako dole v lomu v Amerika u Karlštejna. Běhám i maratony a ultra.
Na co se nejvíce těšíte letos? Na kterých závodech vás společně letos uvidíme?
Evča: Moc se těšíme na Lednice. Tom mě na konci minulého roku vyhecoval k půlmaratonu, ten nám ale na poslední chvíli nevyšel kvůli mému věku. Nejdelší trasou v Lednicích bychom si právě půlmaratón chtěli vynahradit. Vzhledem k tomu, že známe už i náročnost trasy, věříme, že to zvládneme. Tom teda bezpochyby, to spíš já dám na trase všechno, abych dokončila se ctí. Jinak ale máme letos v plánu určitě nějaké RunToury a Běhej lesy Bílou, Všechno se uvidí časem, málokdy víme na sto procent dopředu, že poběžíme spolu. Osobně se hodně těším na své první triatlony a na Sparťan Race v srpnu, ten zkusím s pomocí kamaráda Martina Blažka.
Tom: Těšíme se na Lednici, to bude pro Evču závodní premiéra na delší trati v řekněme půlmaratonské vzdálenosti. Dále na nějakých RunTour, Ostravu asi nevynecháme a snad na dalších Běhej lesy.
