Příběh běžce - Valentýna Prajzlerová: Na Běhej lesy jezdíme hlavně strávit čas s rodinou a proběhnout si hezkou trasu

Valentýno, jak by ses na začátek představila našim ostatním běžcům?

K běhání závodů Běhej lesy jsem se dostala díky tomu, že se mi narodil syn a já jsem musela na chvíli přestat s běháním po vysokých horách. Jinak, jsem povoláním cukrářka a letos se chystám na třetí kompletní sezonu!

Vzpomeneš si, jaký byl tvůj první závod Běhej lesy? Co tě k nám vlastně přivedlo?

Byla to Jizerská v roce 2022, což byl ten rok můj jediný závod Běhej lesy. Přivedl mě k tomu můj brácha, který ten rok společně se svou rodinou objel všechny zastávky.

Co tě v další sezoně (2023) motivovalo přihlásit se na všechny závody a stát se Osmerákem? A o rok později znovu!

Byl to opět hlavně brácha. Žije s rodinou na jižní Moravě, takže nemáme tolik příležitostí se jinak vídat. Taky se mi na tom moc líbí, jak je program závodů přizpůsobený i dětem. Potom samozřejmě i lokace, na spoustě z nich jsem totiž nikdy předtím nebyla. Závody mě ale také donutily se více zaměřit na trénink - byla jsem do té doby spíše zvyklá běhat po horách, strávit tam celý den, příliš neřešit čas a v pohodě se zastavit třeba na kafe.

Na závody tě pravidelně doprovází tvůj malý syn Alex. Jak zvládá takový "závodní režim"?

Alex je naštěstí hodně tvárný. Od malička jsem ho brala na hory, už na půl roce byl třeba zvyklý spát společně se mnou venku, a to i když nebylo úplně teplo. Závody se mu moc líbí, je rád středem pozornosti, lidé si ho všímají, navíc se vidí s rodinou a na závodech jsme si našli další spousty kamarádů.

Pamatuje si už některé závody nebo má svůj oblíbený?

Děti dostávají na všech zastávkách trička v barvách daného závodu a Alex je na ně dost vybíravý. Nejradši má rozhodně to z Týmovky. Stejně tak když si prohlížíme fotky ze závodů, vždy nejvíce ukazuje na ty z Týmovky. Strávili jsme tam společně celý víkend, a to ho zřejmě bavilo.

Bereš Běhej lesy jako takový rodinný víkend? Jak moc vám to změnilo pohled na trávení volného času?

Je skvělý, že jsem do toho zapojila i malýho. Scházíme se díky tomu i více s rodinou a jak jsem říkala, poznali jsme tam i další přátele, takže tam teď jezdíme hlavně za nimi. Nejsem ten typ, který potřebuje nutně vyhrávat. Samozřejmě jsem ráda, když si zaběhnu dobrý čas, ale na závody už teď hlavně jezdíme strávit čas s ostatními a proběhnout si hezkou trasu. Jediný závod, který trochu více řešíme a trénujeme na něj, je Týmovka.

Co říkáš na to, že máte doma dost možná nejmladšího Osmeráka?

Došlo mi to minulý rok v Lednici při předávání cen, že Alex bude asi doopravdy nejmladší Osmerák. Dcera od mého bráchy totiž neobjela všechny závody, za to Alex někdy doslova odplazil úplně všechny. Je to skvělý a já doufám, že u toho vydržíme dlouho a jednou mu budu moct ukázat, jak mu tehdy bylo pár měsíců a už se plazil na trati mezi ostatními závodníky.

Už trénujete na další sezonu?

Venku teď společně trénujeme hlavně starty (smích). Navíc když je můj muž pryč, chodím běhat společně s Alexem ve vozítku. Jinak to zkrátka udělat nejde. On se na další závody vyloženě těší, v pokojíčku má pověšené všechny medaile, na které pořád ukazuje.

Zmínila jsi, že na Týmovku je vaše příprava o něco intenzivnější. Loni jste v kategorii čtyřčlenných týmů zdolali 220 km a brali druhé místo – jak náročné to je a jak na tenhle zážitek vzpomínáš? 

Byl to skvělý zážitek, akorát jsem zhruba polovinu musela běžet s bolestmi, když mě chytla neléčená poporodní kýla, to bylo hodně náročné. Moc nás to ale s naším týmem bavilo, ale přece jen tam člověk asi nedá takové tempo, jako když běží jen polovinu, v osmičlenném týmu.

Jdete do toho společně letos znovu?

Letos se chystáme běžet téměř ve stejném složení, ale tentokrát s námi nepoběží můj brácha, který je ambiciózní a rozhodl se přidat k jinému týmu. I tak se na to moc těšíme, všichni to bereme hlavně rodinně, bereme s sebou naše děti a jsme rádi, že jsme jako rodiče aktivní a nesedíme jen po kavárnách s telefonem (smích). Stále ale cílíme na to, abychom alespoň obhájili druhé místo z loňska, nebo to dokonce celé vyhráli.

Co ti víc sedí – závody o samotě, nebo právě týmové štafety, kde se můžeš opřít o ostatní?

Štafetu jsem vlastně běžela jen na Týmovce. Další jsem zatím nezkoušela, protože všechny ostatní jsou spíše silniční. Na kratší vzdálenosti jsem asi radši, když nás běží víc a jsme v partě kamarádů. Jinak jsem zvyklá běhat spíše delší trasy. Loni jsem byla nadšená z Ultra dlouhé trasy v Železné Rudě, ta byla skvělá. Chápu ale, že kvůli nízkému počtu závodníků moc nemělo smysl ji zachovat.

Je vidět, že příroda je ti hodně blízká. Co pro tebe znamená, když můžeš běhat právě v lesích a horách?

Jedním slovem - klid. Uklidním se a vyčistím si hlavu. Zkoušela jsem běhat i více po asfaltu, ale tím, že běh neberu nějak vrcholově, tak se nepotřebuju nutit k něčemu, co mi nic neříká. Běhám hlavně proto, abych si vyčistila hlavu a to přesně splňují trasy na Běhej lesy. 

Kromě běhání jsi aktivní i na kole a se psem – pomáhají ti tyhle aktivity i v přípravě na závody, nebo je to pro tebe spíš relax?

Co se týče kola, to mi tak úplně nepomáhá, protože jezdím hlavně sjezdy, tam je to o něčem jiném. Je to spíše naopak, běh a další posilování mi potom pomáhá právě při jízdě na kole. S pejskem se snažím běhat, dokonce se teď společně chystáme na dvoudenní přeběhnutí Šumavy, dokud je na to vhodné počasí.

Po dvou letech Osmeráctví – plánuješ do toho jít i potřetí? A co je pro tebe tou největší motivací znovu a znovu stát na startu? Liší se to nějak od předchozích sezon?

Rozhodovala jsem se, jestli letos znovu objedeme všechno, protože to je časově dost náročné. Nakonec jsme ale rozhodli, že ano. Vidět bráchu, rodinu a ostatní známé je velká motivace. A také budu mít srovnání s předchozími ročníky, budu se moct podívat, jak jsem běžela v roce 2023 a jak poběžím teď, když poměrně dost trénuju. Co se týče samotných závodů, chystám se oběhnout všechny dlouhé trasy, tedy až na Lednici, ta je na mě moc rovinatá (smích), takže tam si dám jen krátkou.

Co bys vzkázala ostatním ženám a zejména maminkám, které váhají, jestli se do něčeho takového pustit?

Ať se nebojí! S dítětem je to určitě mnohem snazší venku než doma, venku vám dítě neudělá nepořádek (smích). Je důležité se i kvůli nim udržovat v nějaké kondici a zdraví. Oni od nás okoukají, co je správné a věřím, že se určitě lépe kouká na maminku, která sportuje a žije nějakým způsobem aktivně, než na maminku, která sedí doma, je nešťastná a prostě není tolik aktivní.