Příběh běžce - Martina Beníšková: Holky se narodily v dubnu a já jsem už v srpnu stála na startu Jizerské

11.6.2024   
Foto

Za 10 let existence Běhej lesy ani jednu sezonu nevynechala. Martina Beníšková byla na startu vždy minimálně jednou ročně a viděla, jak se celý seriál postupně vyvíjí a rozrůstá o další lesní zastávky. Na své oblíbené a domácí Jizerské nemohla chybět ani v roce, kdy se jí narodily holčičky. Přečti si Martiny recept, jak si každý lesní závod vychutnat do sytosti!

Marti, do kolikáté své sezony s námi letos vběhneš a jaké máš ambice?
Běhám lesy hned od první sezony v roce 2015, je to tedy má desátá sezona. Za tu dobu jsem ani jednou nechyběla. Co se týče ambicí, tak vlastně žádnou výkonnostní nemám, to bývalo když jsem začínala před těmi deseti lety. Teď už je to spíše o tom si to zaběhnout, podívat se na krásná místa, a hlavně si užít atmosféru, komunitu lidí a všechny drobné radosti, které závod přináší.

Takže když jsi s Běhej lesy začínala, tak jsi měla závodní ambice a chtěla jsi se umisťovat?
Já jsem úplně nejdříve dělala aerobik a poté atletiku, ale s tím jsem časem přestala. Díky tomu jsem se nakonec dostala až k seriálu Běhej lesy. Byla jsem totiž vždy dost soutěživá a začal mi chybět adrenalin, který sport přináší. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se poprvé přihlásila na lesní závody. Chtěla jsem zase získat takový ten náboj a zažít závodní atmosféru. Baví mě také “davy” lidí, přestože vím, že to nemusí být šálek kávy pro každého. Já to mám ráda a čím více je na akci lidí, tím je pro mě ta atmosféra lepší. Mám to tak zažité z aerobiku.


Takže tě to dokáže nahecovat?
Když jsem začínala běhat, vlastně mě to samotnou moc nebavilo. Chodila jsem běhat, protože jsem věděla, že je třeba nějaký sport dělat. Když už nešlo skloubit čas s vrcholovým sportem, vyšlo mi běhání jako nejjednodušší alternativa. Člověk nemusí chodit nikam do posilovny, prostě si vezme tenisky a jde na věc. Tak nějak vypadaly mé běžecké začátky, ale teď můžu s klidným srdcem říct, že na závodech mě to běhání doopravdy baví.


A běháš s celou rodinou, nebo spíše sama?
Běháme teď už i s dětmi, dříve běhala i moje mamka, ale poslední dobou se jí do toho už moc nechce. Můj brácha běhá spíše nárazově. Ale jak jsem říkala, teď začaly běhat i naše pětileté děti, které se už těší na dětské závody.


A vzpomeneš si, kdy jsi běžela poprvé Běhej lesy?
Jelikož jsem z Liberce a do Bedřichova je to opravdu blízko, tak to byla přirozeně Jizerská. Tehdy to mělo o hodně komornější atmosféru, už si přesně nepamatuji, kolik tam bylo lidí, ale teď jich běhá mnohem více. Mně se na tom hned zalíbilo, že je závod v přírodě, v lese a nejsou to “jen” silniční závody. Ty sice běhám také, ale určitě mi více vyhovuje přírodní terén.


Kolik startů v rámci seriálu máš dohromady na kontě?
To asi přesně nespočítám, ale každý rok jsem běžela minimálně jeden závod – Jizerskou. Běhám ráda ještě Brdy, letos jsem je běžela již potřetí. Nesmím zapomenout ani na Karlštejn, který jsem v loňském ani letošním roce také nevynechala. Na dalších závodech ze seriálu Běhej lesy jsem zatím nebyla, ale třeba mě to někdy čeká. Každý rok je však jedna jistota: zaběhnu si alespoň nějaký závod Běhej lesy. V sezoně 2018 jsem byla těhotná a myslela jsem si, že sezonu vynechám. Nakonec to vyšlo tak, že holky se narodily v dubnu a já jsem už v srpnu stála na startu Jizerské, byl to můj úplně první závod po porodu.


Takže tě Jizerská zase rychle vrátila zpátky do závodního tempa?
Určitě, pamatuji si, že se mi tam stávaly i všelijaký komický situace. Musela jsem tam do toho malé kojit, ale byla jsem pyšná, že jsem to i v roli čerstvé maminky zvládla.


Takže každoroční účast je tvá motivace k tréninku, ať už je jakákoliv situace?
Určitě, určitě. S kamarádkou máme vlastně Brdy jako takový náš dámský výlet. Letos jsme jely už potřetí, jedeme schválně přes noc a spojíme to s dalšími zážitky v Plzni. Zajdeme na holčičí večeři a kafíčko, snídani před závodem, je to pro nás odpočinek


Zvládáš do toho i jiné sporty? Přizpůsobuješ něčemu svůj trénink?
Poslední dobou už vyloženě jenom běhám. Ne že bych byla vyloženě rekreační běžec, ale zase nejsem žádný extra profík, abych měla vymakané tréninkové plány v hodinkách nebo aplikacích. Chodím trénovat podle sebe, když mám čas a chuť. Nemám nějaké systematické tréninky, ale i s tím se dá závodit. Zrovna jsem přemýšlela, jak moc bych se mohla zlepšit s pořádným trenérem, ale mě to takhle stačí. Vždy před závodem si tipnu nějaký čas, na který bych chtěla cílit, ale buď se to povede, nebo nepovede.


Jaký je tvůj nejsilnější zážitek na Běhej lesy?
Nejsilnější zážitek mám z Brd. Měly jsme zase právě holčičí víkend. Pamatuji si, že bylo hrozné vedro, máme doma fotky v tílku, v kraťasech...běželo se tehdy někdy v červenci. Celou trasu jsem běžela s jedním pánem a vzájemně jsme se předbíhali a tím jsme se motivovali. Jednou předběhl on mě, poté zase já jeho a tak pořád dokola. Běželi jsme spolu až do cíle. Bylo na tom hezký, že to byl pro mě úplně cizí člověk, ale v cíli jsme se poplácali a řekli jsme si své zážitky. Spíš než extra silné zážitky ráda poznávám nové lidi, co rádi běhají. Vřelost běžecké komunity je rozhodně skvělá výhoda Běhej lesy.


Máš nějakou oblíbenou medaili nebo trofej?
Jednou mě kamarád ukecal na Tandem v rámci Jizerské. On běžel delších 23 km a já kratších 12 km. Překvapilo mě, že jsme se umístili asi 3. a dostali jsme krásnou trofej vyrobenou z březového dřeva. To mi dodnes zůstalo v paměti.


Co tě motivuje účastnit se znova a znova?
Běžecká komunita, lidi a adrenalin, který závody přinášejí. Já se vždycky přihlašuji na závody v prosinci, kolem Vánoc nebo na začátku roku, protože už mi to chybí. Já na podzim a v zimě běhám nerada, to už raději na běžkách, pak začne jaro a už se nemůžu dočkat prvních závodů, těším se, že se zase někam podívám a zažiju tam závodní atmosféru.


Tvůj nejoblíbenější závod tedy zůstává v Jizerských horách?
Asi ano, Jizerská je prostě můj domácí závod. Hrozně hezká trať je ale také na Karlštejně. Je to tam těžké, kopcovité, ale trať se mi líbí. Normálně se do lomu Velká Amerika člověk nedostane a tady to jde. Každý závod, který jsem vyzkoušela, má něco. Říkám si, že bych taky jednu tu sezonu zkusila všech 8 a vyběhala si Osmeráka, ale organizačně je to pro mě náročné, hlavně kvůli dětem. Ale mám to v hlavě jako takový sen.

Slavíme společně 10 let Běhej lesy. Jak vnímáš, že se seriál proměňuje?
Během těch 10 let se více promakalo zázemí, doprovodné stánky, seriál je více vidět na sociálních sítích, komfort pro lidi je více propracovaný...zkrátka, jde to s dobou.


Máš nějaký zaručený recept na to, jak si užít lesní závod? Co bys vzkázala těm, kteří váhají?
Že to určitě zvládnou a nemusejí se bát, protože je ostatní účastníci vyhecují! I kdyby měli občas pocit, že to nezvládnou, fanoušci nikoho nenechají závod uprostřed jen tak vzdát. Jestli jen malinko běháte, tak to zvládnete uběhnout a stojí to za to!


A které vlastně běháš trasy? Ty kratší?
Běhám kratší trasy kolem deseti kilometrů. Taková Jizerská 50 je na mě moc, zkoušela jsem to jenom na lyžích. Zjistila jsem, že ty kratší trasy mi vyhovují nejvíc. Mám sice uběhnutý půlmaraton, ale opravdu mi stačí ty krátké trasy, zvlášť třeba na Karlštejně, kde je to kopcovité...vyhovuje mi to.


Takže se musíš také občas do běhu přemlouvat?
Určitě, já jsem na sebe hodně opatrná. Neumím se jen tak zmáčknout, vyšťavit a jakmile mě to trochu bolí, nebo mi to nejde, tak klidně na chvíli zastavím a chvíli jdu, vždyť o nic nejde. Karlštejn je přesně ten případ, když to občas bolí, tak se prostě zastavím a jdu kousek pěšky. Nedělá mi to problém a myslím, že by se za to nikdo neměl stydět. Sice jsem pak na sebe naštvaná, když v cíli vidím výsledný čas a říkám si: “Kdybys nechodila, tak to mohlo být lepší!” Ale já nejsem ten typ, co by se nechal vyhecovat k tomu, na co se necítím. Snažím se poslouchat své tělo.


Umí tě na závodech Běhej lesy po deseti letech ještě něco překvapit?
No překvapit umím jedině sama sebe svých vlastním výkonem, když mi to zrovna jde dobře. Ale jinak asi ne, když vyloženě nedojde k nějaké změně, tak ty trasy znám a nic moc mě tam už nemůže překvapit.


A jaké máš emoce v cíli?
Jakmile člověk proběhne cílem, pocítí radost a euforii a já to mám stejně. Ať je výkon jakýkoliv, tak ten pocit, že jsem to zvládla, ten pocit, že jsme všichni společně v cíli...to se nedá popsat, to se musí zažít!


Chtěla bys lesní smečce něco vzkázat závěrem?
Jsem ráda, že běhá čím dál tím více lidí. Je dobré vidět, že ani pandemie Covidu lidi nezlomila a mají stále chuť do běhání nebo do jakéhokoliv jiného sportu. Jsem moc ráda, že existují běžecké seriály jako Běhej lesy, které nás hobíky motivuji něco dělat!


Takže se letos Karlštejn, Brdy a uvidíme se ještě na Jizerské?
Budu na startu!

 

Pojď si užít přátelskou atmosféru Běhej lesy jako Martina a zaběhni si pro zážitek do jedné z přírodních lokalit v České republice. Tak na shledanou třeba 24. srpna na Jizerské! Můžeš si vybrat trasy na 5, 11, 23 nebo rovnou 50 kilometrů. Více informací najdeš na www.behejlesy.cz. Nebuď z toho jelen, Běhej lesy! 

ZAKLÁDAJÍCÍ PARTNER

    Lesy ČR

HLAVNÍ PARTNEŘI

    Dr. Max
    Generali Investments
    ČEZ
    PENNY

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

    Craft
    Volvo
    Sportisimo

PLATEBNÍ PARTNER

    ČSOB + MasterCard

Oficiální dodavatelé

    Johnny Servis
    Žaket
    Onlinesystem
    TKF

PARTNEŘI

    Continental
    CETIN
    Česká mincovna
    Enervit
    ČHMÚ
    bahis
    DB Schenker
    Caficko®
    Royal Bay

MARKETINGOVÝ PARTNER

    Raul

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

    TV Nova
    Deník Sport
    iSport.cz

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

    Kondice
    Hitrádio
    RUN Magazine
    Běhej
    Kam s dětmi
    Svět outdooru
    Drbna
    Náš region

HLAVNÍ INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

    Jihomoravský kraj
    Jihočeský kraj
    Středočeský kraj
    Moravskoslezský kraj
    Liberecký kraj
    kraj Vysočina
    Karlovarský kraj

Spolupracujeme

    Bjež
    Rozběháme Česko
    Trenujeme.sk
    Kudy z nudy
    Ukliďme Česko
    TOP běžecký seriál
    Smartemailling
    Freelo
Výživové okénko